Močovina je významný zdroj N pro hnojení. Jedná se o formu dusíku, která má své přednosti i nedostatky a úspěch při jejím použití závisí na znalosti problematiky a správném vyhodnocení podmínek při použití. Ale tyto aspekty vystupují při použití jakéhokoliv hnojiva, protože neexistuje hnojivo dobré, nebo špatné, ale pouze vhodně, či nevhodně zařazené do technologie hnojení.
Vlastnosti a přeměna močoviny
Močovina je molekula bez náboje, která se neváže na sorpční komplex půdy a je vhodným zdrojem dusíku jak pro mikroorganizmy, tak pro rostliny. V nepřeměněné formě dobře proniká se srážkami ke kořenům rostlin a její hnojivý účinek je velmi rychlý. Je zpracovávána jak v původní formě, tak po přeměně na NH4+.
Po aplikaci probíhá v půdě rozklad močoviny na amonný a nitrátový dusík schematicky takto:
A právě stupeň přeměny a podíl jednotlivých forem N vznikajících z aplikované močoviny určuje rychlost jejího účinku a výši ztrát N únikem amoniaku do ovzduší. Z agronomického pohledu je zásadní množství amonné formy (NH4+) – ta je důvodem, proč se močovina označuje jako „pomalé hnojivo“ a je příčinou vzniku ztrát pokud půda již nedokáže poutat vznikající amonný dusík biologickými a fyzikálněchemickými pochody.
Uvedené procesy je možné ovlivnit přídavky inhibitorů nitrifikace, nebo ureázy. Každý z nich, však ovlivňuje chování močoviny v jiném směru (obr. 1). Proto není možné zaměňovat močovinu s inhibitorem ureázy a močovinu s inhibitorem nitrifikace – každé hnojivo je vhodné pro jiné zásahy (obr. 2).
Inhibitor nitrifikace
Tento inhibitor není primárně určen pro močovinu, ale i pro hnojiva s obsahem NH4+ (hnojiva na bázi dusičnanu amonného, síranu amonného apod.). U močoviny začíná jeho funkce až po přeměně na NH4+.
Princip účinku je založen na omezení aktivity nitrifikačních bakterií v půdě. To znamená zvýšení koncentrace NH4+ a jeho sorpci na půdní částice. Omezuje se tvorba nitrátů (NO3-) a tím jejich vyplavení.
Zvyšování koncentrace NH4+ (obr. 1) po aplikaci na povrch půdy má dva agronomicky nežádoucí projevy - pokud míra vzniku NH4+ na povrchu půdy překročí sorpční schopnost půdního prostředí, může dojít ke zvýšení ztrát únikem amoniaku. Dále vazba na sorpční komplex omezuje prostup N ke kořenům rostlin. To zvýrazňuje efekt „pomalého hnojiva“, který skončí odezněním účinku inhibitoru a vznikem mobilního NO3- (trvá několik týdnů).
Inhibitor ureázy
Inhibitor ureázy je určen pouze pro močovinu, případně hnojiva s vysokým podílem močoviny (DAM, SAM, AmisaN apod.). Není schopen přímo ovlivnit vznik NO3-.
Cílem jeho použití je omezit vlastnosti močoviny, které jsou z pohledu agronoma nevhodné – tzn. nejistá rychlost účinku močoviny a riziko ztrát. Inhibitor ureázy ve spojení s močovinou prodlužuje dobu, po kterou si aplikované hnojivo uchovává vlastnosti nepřeměněné močoviny (rychlá forma N) a nepodléhá masivním ztrátám únikem amoniaku. Hnojivo je schopné počkat určitou dobu na déšť, který zajistí prostup ke kořenům rostlin. A to je podstata stabilního a rychlého účinku, který je podle víceletých zkušeností minimálně srovnatelný s hnojivy na bázi dusičnanu amonného.
Volba podle žádaného účinku
Inhibitor ureázy ve spojení s močovinou podporuje rychlost účinku a omezuje únik amoniaku do ovzduší. Inhibitor nitrifikace omezuje ztráty vyplavením nitrátů, ale rychlost účinku a únik amoniaku není schopen pozitivně ovlivnit.
Močovina s inhibitorem ureázy je vhodná všude tam, kde požadujeme jistotu rychlého účinku (podzimní hnojení řepky, regenerační hnojení řepky a pšenice, aplikace k osivu apod.) a omezení ztrát únikem amoniaku. Aplikace na extrémně lehkých půdách v promyvných podmínkách může být riziková, pokud odběr živin a vody porostem nastane až za delší dobu. Rovněž pozdní aplikace na povrch půdy (např. kvalitativní hnojení pšenic) není optimální pro toto hnojivo, pokud se nedostaví srážky do 5 až 7 dnů po aplikaci.
Močovina s inhibitorem nitrifikace nezaručuje dostatečný účinek pro výše uvedené zásahy, pokud nepřijde déšť krátce po aplikaci. Pak je rychlost účinku srovnatelná s obyčejnou močovinou bez inhibitoru. Toto hnojivo je vhodné do technologií, kde nepožadujeme rychlý účinek a kde je riziko, že dojde k proplavení nitrátů mimo dosah kořenů, nebo do spodních vod (především na velmi lehkých půdách a vyšších srážkách).
Při aplikaci „stabilizovaných“ hnojiv je vždy nutné vědět, jak jsou stabilizovaná a pro jaký účel nám mají sloužit. Pak se použití inhibitorů při správném použití projeví v dosažených výsledcích.
Ing. Jaroslav Mráz
AGRA GROUP a.s.
publikováno v periodiku Zemědělec 39/2013
